hotové

Moon-Lustre - Drabble

9. června 2010 v 23:14 | Laura
Moon-Lustre BLOG
Fájn.. sama jsi mě k tomu vybídla
Chtěla bych..chtěla.. hm..
- nechám to na tvém uvážení, jakou formu si zvolíš :)) ať už z toho uděláš horor nebo romantiku, určitě to bude krásné :)
- slova: měsíc, láska, štěstí, touha, vášeň, budoucnost, věčnost, knihy
- počet slov : 225
--> jsem zvědavá, jak to bude vypadat
*-*
Název povídky jsem pojmenovala Pohádka trošku jinak
Slova jsou tam snad všechna. Kdyby nějaký chybělo, určitě napiš a já to co nejrychleji upravím ;)
Počet slov jsem dodržela :D ale bylo to docela o tlamu přořád něco mazat a připisovat aby to bylo přensný :P ale bavilo me to a moc :)
No a tady je tvoje drabble, snad se ti bude líbit ;) :
Pohádka trošku jinak

Drabble pro Holie

6. května 2010 v 17:14 | Laura
Ještě jednou se omlouvám Holie, která si už před strašně dávnou dobu napsala o drabble, které jsem jí nenapsala. Tak teď ho tady máš, tak snad se bude líbit. Doufám, že ti nebude vadit, že místo 150 až 200 slov jich tam je 221. Nějak jsem se rozepsala :)
PS: Úplně první drabble na tomhle blogu :)
meno:Holie (blog)
slová:koniec,radosť,nádej,slovo,most
počet slov: 150-200
môžeš to na písať v takom smutnejšom duchu
Ďakujem a u sa teším na poviedku=)
Vím, že tohle byl konec ale nějak jsem si to pořád nechtěla připustit. Byla jsem s ním šťastná i přes naše občasné hádky. Většinu času jsme trávili spolu a to byl možná ten háček, ke kterému vedl rozchod. Občas se ptám, kde jsem udělala chybu. Kde jsi udělal chybu ty. Vždycky jsem si myslela, že nás nic nerozdělí. Že mi dva k sobě patříme. Radost, kterou si mi vnášel do života byla velká, ale nikdy nemohla vydržet donekonečna. Proto teď, když je po všem, procházím místa, kde jsme spolu byli a prožili tolik šťastných chvil. Už nebrečím, už došli všechny slzy smutku. Teď už nemůžu plakat za to co bylo, můžu plakat jen za to, co být mohlo. Možná tím, že teď, když koukám na lavičku, kde jsme měli první rande, vidím naději. Ale je to jen smutek, převlečený za naději, která na mě kouká a svadí mě k tomu, abych ti odpustila. Nemůžu, už ne. Udělal jsi to jednou a podruhé bys to udělal také. Nevzmůžu se na slovo odpuštění. Je to tím, že ti nechci odpustit? Nebo že to nejde? Musím sama přejít přes most, který mě dovede k další kapitole. Jdu sama, vím, že to zvládnu, můj život nekončí. Ale bude to bolet. Už navždy budou bolet vzpomínky na tebe, na tvůj úsměv a na tvé rozzářené oči.
 
 

Reklama