Jezero

20. srpna 2010 v 18:42 | Laura
Jezero
Tohle je asi nejnovější povídka inspirovaná začátkem léta.
Jezero

Hleděla na hladinu jezera, ve které se odráželo slunce a stromy rostoucí podel jezera. Vlnky způsobené lehkém větříkem jí omývaly nohy. První vlna byla studená, ale neuhýbala před ní. Další byly čím dál víc teplejší, až si myslela, že stojí ve vyhřáté vodě ve vaně.
Ohlédla se, slyšela nějaké zvuky, ale nikdo tam nebyl. Otočila se zpátky. Sundala si dlouhé triko, pod kterým měla už jen plavky.
Vzpomínala na to léto, kdy jí bylo sedm let a i když uplynulo od té doby deset let, pamatuje si na to dost dobře.
Byl červen, poslední den, kdy byla ve škole. Na prázdniny se velmi těšila-měla jet s tatínkem do kempu na celý týden. Už měla všechno pečlivě přichystané a proto si chtěla jít číst, ale její táta dostal mnohem lepší nápad, a to, že by se mohli jít vykoupat. Ten den byl krásný teplý večer a ochladit se by nebylo od věci. A také proto neváhala a přikývla.
Nikdo netušil, že ten den je se svým otcem na tomhle a i jakýmkoliv jezeře naposledy.
Její otec dostal ve velké hloubce křeč do nohy a než k němu doplavala, utopil se. Dál už si nic nepamatuje jako kdyby ztratila paměť a nevzpomínala si a nejspíš nikdy nevzpomene. Od té doby se vody bála. Jezera, řeky, rybníky… Panická hrůza. Bála se, že se jí stane to samé i když někdy o smrti přemýšlela, nikdy ne, že by chtěla zemřít, přemýšlela, proč jí vzali jejího tátu, tatínka, který jí bral na klín, když se jí něco stalo, aby jí zranění pofoukal.
Před těmi deseti lety, to bylo naposledy, co stála a koukala na hladinu jezera. Až do teď.
Probere se z transu ve kterém se zahleděla do minulosti. Po celém těle jí přeběhl mráz. Zachvěla se a polohlasně si dodala odvahu, odhodila triko za sebe.
Udělala nepatrný krůček. Teď už jí voda dosahovala nad kotníky. Znovu se ohlédla. Byla si jistá, že slyšela otcův smích. Slýchala ho pokaždé, když se bála. Dodávalo jí to a dávalo jí to pocit bezpečí.
Další krok.
Nemám se čeho bát, uklidňovala se. Dalších pár kroků a voda jí dosahovala po pás. Nevadilo jí, že je zase voda ledová, zpívala si slova oblíbené písničky a pomalu se na vodu položila.
Musíš takhle dělat rukama! Vzpomeň si jak plave žába ve vodě a to samé, co dělá nohama, dělej i ty! Neboj se, držím tě, neutopíš se. Nikdy se neutopíš, když se naučíš plavat. Připravená? Ty ruce, nezapomeň máchat i rukama, zlatíčko! Pozor, pouštím tě!
Vyplave dál do jezera, jako když byla malá a táta jí učil plavat. Říkala si jeho slova dokola. Nikdy se neutopí. Nikdy.
 


Komentáře

1 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 20. srpna 2010 v 20:38 | Reagovat

nádherné... je mi z toho ouzko, ale přesto krásně...
strašně se mi líbí tvůj styl psaní...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama