Poslouchej své srdce

16. června 2010 v 7:01 | Laura
srdce
Naskytne se vám příležitost, poslat někomu svou povídku. Ten někdo je na filmové akademii a na závěrečné zkoušky má zfilmovat nějaký krátký příběh. Ten pan Někdo mě poprosil, jestli bych mu nějaký krátký příběh nenapsala. Udělala jsem to... A tady je:

Poslouchej své srdce

Seděla a tiše pozorovala kapičky, které se pomalu snášeli na zem. Na suché, kamenaté cestě se pomalu objevovali mokré skvrny od kapiček. Položila si hlavu na kolena a přemýšlela co se za těch pár dní událo. Před pár měsíc nevěděla jak může být silná láska. Teď to věděla a ještě si to zažila. Vždy když kolem ní prošel, srdce se ji rozbušilo až myslela, že jí protrhne kůži. Jeho zelené oči ji probodávali tvář, když se na ní zahleděl. Na co asi myslel? Vzpomněla si, když se ji omylem dotkl ruky. Musela se držet aby ho neobjala a nezlíbala celý jeho obličej. Proč je to tak těžký být s ním? Proč už jeho srdce má jiná? Proč zrovna ona? Ty otázky se jí honily hlavou. Nevšímala si deště, který jí rozmazával pečlivě nalíčené oči, ani si nevšímala, že se rozklepala zimou.
Nechtěla jít domů, protože už jen pohled na postel, kde tolik nocí probrečela kvůli němu, ji připomnělo jeho. Lehla si na záda a koukala se do zataženého nebe. Kdyby byla v pohádce, všechno by určitě dopadlo jinak… Dopadlo by to šťastně. Tížilo jí, jak to nemůže nikomu říct. Mohla to říct, ale ona se bála, že by se jí vysmáli do obličeje, nebo by na ní koukali jinak než teď. Potřebovala obejmout, pořádně. Už to nemohla nést uvnitř. Bylo to na ní moc těžké závaží. Její nejlepší kamarádka ji přestala poslouchat, když si našla svýho frajera, který jí beztak jen využívá. Jak ráda by jí řekla, co si o tom myslí, a že to není pro ní ten pravý. Ale jak by na to reagovala? Asi by se na ní naštvala, ale to ona nechtěla. Už takhle od sebe měli dál než na začátku.
Zima se jí dostala až pod kůži. Vstala a vydala se k domovu. Nikdo nebyl doma, což byla jedině ráda. Neměla ráda otázky typu: Kde jsi byla? S kým jsi byla? Co jste dělali? Zalezla do koupelny kde si napustila plnou vanu horké vody. Svlíkla se a položila se do vody s olejíčkem vůně růže. Zavřela oči a přemítala si ten sen, který se nejspíš nikdy nesplní. Ten, ve kterém ji políbí a pevně stiskne v objetí. Už dál nemůže. Věděla, že něco musí udělat, ať už to bylo cokoli. Musí to udělat zítra a říct mu to. Jen ty dvě slůvka. I kdyby ji neodpověděl, byla by ráda, že to ví. I kdyby se na ní měl dívat přes prsty. Vyjde to najevo, no a? Někdy se to stát musí.

"Adame?" Její hlas zněl rozklepaně ale zároveň sebejistě. Věděla, že to musí udělat. Prostě musí! Jmenovaný se otočil po hlase a prohlídl si dívku v barevných šatech, která stala před ním. Znal jí. Potkával ji a vždycky ho lákalo se s ní seznámit, měla v sobě něco tajemného, co ho přitahovalo.
Pohledla na něj a rozkleply se ji kolena. Najednou si nebyla jistá jestli to má doopravdy udělat. On ani neví jak se jmenuje! Koukla se za jeho široká ramena a uviděla vysokou blondýnu, která šla přímo k nim. Ani ji neznala a už k ní cítila odpor. Byla tak dokonalá oproti ni. Adam se na ní tázavě podíval, když nic neříkala otočil se ke své dívce a na přivítanou ji políbil na tvář.
Dívala se za nim jak odcházejí ruku v ruce. Rychle se otočila a zamrkala aby slzy, které se jí drali do očí nesklouzli po cestičkách tváře. Najednou se zastavila, bylo ji jedno co se stane. Doběhla ho a chytla ho za ruku. Vylekaně se na ni podíval a čekal. "Miluju tě…" řekla potichu, že pomalu neslyšela ani sebe. Ale on to slyšel moc dobře. Jemně ji zvedl bradu, aby se mu podívala do oči a usmál se. I ona se přes slzy usmála. Pohladil ji po vlasech a odešel.
Druhý den se nemohla dočkat, až ho uvidí. Nedočkavě vyrazila ke škole když v tom jí zarazila něčí ruka. Čekala, že to bude její kamarádka, která se jí chce svěřit a na kterou neměla náladu. Když se ale otočila, srdce jí málem poskočilo radosti. Jeho úsměv patřil jen jí a ne té blondýnce. Tiše jí vzal za ruku. Tázavě se na něj podívala, on ji pohled oplatil a sklonil se k ní aby ji mohl políbit. Na tohle čekala tak dlouho! Snad to není jen další nesplnitelný sen…


 


Komentáře

1 Aníís Aníís | Web | 16. června 2010 v 11:01 | Reagovat

no wow :).. tyjo nadhera:)..
nema slov proste :))..
jak se nad tim zamyslim nevim jestli bych to takhle dokazala mozna jo..
nevim.. protoze kluka s kterym jsem vlastne chodila rozesli jsme se ubehly dva roky.. myslim na nej dodnes.. jsou to zajimave vzpominky.. take porad zive.. a ted jsme se nedavno videli a proste \.).. bylo uzasne:).. proste uplne se s nim citim v bezpeci.. s nim je vse jednodussi.. nevim nevim.. jinak mno mam se tk jednou uplne stastne asi poprve ve svem zivote a pak zas smutne a vetsinou prevlada.. radost.. na parzky se tesim a jak pak se mas Ty?..:)

2 Aníís Aníís | Web | 17. června 2010 v 8:50 | Reagovat

:) tk tj a na jakou skolu vlastne jdes?:)

3 Nikyta* Nikyta* | Web | 17. června 2010 v 14:33 | Reagovat

jojo..:] zase kreslila x) ty máš, pokud se nemýlím, taky nový, že? =P pěkné =)

4 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 17. června 2010 v 23:27 | Reagovat

Ou..ou...ou!! To je krásné.. já se tak bála, že to nedopadne dobře.. ale ono to má happy end! Mhh tak krásné.. :))

5 Říjnová Říjnová | Web | 18. června 2010 v 9:50 | Reagovat

Děkuju!:)

Moc krásná povídka, celou dobu jsem čekala,jak to skončí:)

6 Veronika Veronika | Web | 20. června 2010 v 21:53 | Reagovat

Kéž by to tak krásně dopadalo v životě doopravdy, ale každý je svého štěstí strůjcem. Každopádně moc krásné, dojemné ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama