Červen 2010

Životopis Vivien Galland

22. června 2010 v 10:22 | Laura
Me
Vivien Galland žije v Brestu, což je přímořské městečko ve Francii. Žije tam společně se svými rodiči a mladší sestrou Linette. Její otec už od roku 1983 vlastnil velkou vinici, která velmi prosperovala. Svoje vína, která byla známá po celé Francii, vozil hlavně do vinárny a restaurace v Paříži, ke svému starému známému Boswellovi Morelovi. Bohužel přišla krize a pan Morel svou restauraci musel prodat a odstěhovat se i s rodinou do Ameriky, kde mu nabídli dobrou práci s dobrým platem.
Pro Vivien to byl velký šok. Za svého nejlepšího přítele měla Gasparda Morela, se kterým trávila spoustu času. Byl jen o rok starší. Poznali se v první třídě a od té doby, od sebe neodešli. Jejich kamarádsky vztah postupně rostl, a každý věděl, že oni se spolu ožení a Gaspard pak bude pokračovat ve výrobě vína pana Gallanda. V té době, kdy se Vivien přátelila s Gaspardem, byla velmi veselá, na tváři měla úsměv a v její roztomilé tvářičce nebyl ani náznak smutku. Teď, když se jí hluboce podíváte do očí, uvidíte stesk a bolest.
Vivi, jak jí říká její sestra, rada čte, píše básně a povídky. Ve společnosti se necítí moc dobře a od svých jedenácti let, přesněji od doby, kdy se Morelovi odstěhovali, vyhledává spíš tichá místa, kde může přemýšlet. Ona je velmi velký snílek s hlavou v oblacích. Svůj život si nepředstavuje nijak zvlášť romantický, jen by znovu chtěla vidět Gasparda, kterého od té doby co se odstěhoval neviděla, a aby její sbírku povídek a básní vydali v nakladatelství a ona byla stejně slavná, jako její oblíbený francouzský spisovatel Benoît Duteurtre. Tento spisovatel jí většinou inspiroval v psaní ironických povídek, které ne vždycky skončili šťastně. Nijak zvlášť moc se nemusela snažit, aby aspoň malinko napodobila jeho styl. Ale ne vždycky byli její povídky ironické a pesimistické.
Gaspard jí pokaždé říkal, že se dostane na vrchol s jejími povídkami a básněmi, které byli plné akce, humoru a které vždycky skončili šťastně. Úplný opak toho, co píše teď.
Vivien se od ostatních velmi liší. Lidi v jejím věku si často užívají života, chodí ven, na koncerty, na rande. Netoužila po tom, vymetat veškeré bary a diskotéky, spíše pomohla otci ve vinárně nebo matce v malém krámku, kde prodávali svá vína. Nikdy o chlapce neměla nouze, ale každého hned odmítla. Vivien totiž čeká, až se jednou mezi dveřmi objeví Gaspard a ona se s ním vdá. Její naivita budila v otci pobouřenost. Říkal, že než Gaspard přijde bude už dávno mrtví. Všichni věděli, že Morelovi se už nikdy do Francie nevrátí. Od té doby, co se odstěhovali nikomu neposlali jediný dopis. Tím víc to Vivien mrzelo ale nutilo jí to doufat. Doufat, že svého přítele znovu uvidí.
V osmnácti letech se rozhodla, že pokud Gaspard nepřijde k ní, pojede ona za ním. Od té doby se učí pilně anglicky a šetří si peníze, které si vydělala jako pomocná ruka u otce, aby se do Ameriky dostala. Její velký sen, větší, než aby vydala svou sbírku básní a povídek je, vidět znovu Gaspardovu milou tvář, která jí pokaždé rozveselila a dokázala jí vyjasnit na tváři i ty nehlubší vrásky. Nepočítá s tím, že za devět let se mohlo stát cokoliv. Že už to není takový kluk, jakého si pamatuje.

Poslouchej své srdce

16. června 2010 v 7:01 | Laura
srdce
Naskytne se vám příležitost, poslat někomu svou povídku. Ten někdo je na filmové akademii a na závěrečné zkoušky má zfilmovat nějaký krátký příběh. Ten pan Někdo mě poprosil, jestli bych mu nějaký krátký příběh nenapsala. Udělala jsem to... A tady je:

Poslouchej své srdce

Paris in my blog

15. června 2010 v 7:04 | Laura |  info
Zářivá Paříž - avatar 5
Ahoj :) určitě jste si všimli nového laye tady na blogu.
Objednávála jsem si ho u Dincie
a neudělala jsem chybu. Nejdřív jsem se trošku bála, jak to bude vypadat, protože jsem strašně vybíravá ale teď... Nemám slov.
Moc se mi to líbí... Ta noční eiffelovka a... Já už nic nebudu říkat snad jen to, že je to dokonalé, krasné, boží, fantastický, nádherný, moc pěkný a já nevím jaký ještě :D
Poznamka: Už vím, kde si budu objednávat nové laye ;)

Okamžik

13. června 2010 v 10:39 | Laura
baby
Mám pocit, jako kdybych psala jen povídky se smutným koncem. Proto sem dám nějakou, která končí tak aby si pak člověk mohl domyslet podle svého gusta její konec.
Okamžik

Mince Espoir

11. června 2010 v 12:38 | Laura |  Mince Espoir
Mince espoir
Francozský název Mince Espoir v překladu znamená Ztracená naděje.
Příběh se nejdříve odehrává ve Francii v přímořském městě Brest. Poté se děj přesune do Ameriky, přesněji do New Yorku.
Motto: Když Vás popohání láska a vzpomínky z dětství, dokážete všechno.
Hlavní postavy:
Vivien Galland - Gaspard Morel
Postavy, které se v příběhu objevují jen okrajově
Vivienina rodina:
Joseph Galland
Amélie Galland
Linette Galland
Gaspardova rodina:
Boswell Morel
Foster Morel
-Fosterova rodina:
Mary Turner Morel
Elizabeth a Marine Morel
Gaspardovo spolubydlící a jejich přátelé:
Samuel Lewis
Ellen Lee Martin





Moon-Lustre - Drabble

9. června 2010 v 23:14 | Laura |  hotové
Moon-Lustre BLOG
Fájn.. sama jsi mě k tomu vybídla
Chtěla bych..chtěla.. hm..
- nechám to na tvém uvážení, jakou formu si zvolíš :)) ať už z toho uděláš horor nebo romantiku, určitě to bude krásné :)
- slova: měsíc, láska, štěstí, touha, vášeň, budoucnost, věčnost, knihy
- počet slov : 225
--> jsem zvědavá, jak to bude vypadat
*-*
Název povídky jsem pojmenovala Pohádka trošku jinak
Slova jsou tam snad všechna. Kdyby nějaký chybělo, určitě napiš a já to co nejrychleji upravím ;)
Počet slov jsem dodržela :D ale bylo to docela o tlamu přořád něco mazat a připisovat aby to bylo přensný :P ale bavilo me to a moc :)
No a tady je tvoje drabble, snad se ti bude líbit ;) :
Pohádka trošku jinak

Šťastné a veselé

8. června 2010 v 19:37 | Laura
xmass
Možná se divíte, proč s Vánocema otravuju zrovna teď, když je červen a za pár dní začínají prázdniny?
Ani nevím, možná proto, abych sem dala povídku, která se mi nelíbí, ale líbí se mi, jak je smutná.
Nelíbí se mi na ní konec. Je takový urychlený. Je to tím, že jsem měla asi nejspíš depresi, který byla přihnaná Vánocemi a já prostě jen nevěděla, jak to mám ukončit. Jediné, co jsem věděla, bylo že ta povídka nesmí skončit šťastně.
Šťastné a Veselé

Západ slunce a východ něčeho nového

7. června 2010 v 7:24 | Laura
Cat
Tohle je snad úplně první povídka, ve které jsem se snažila popsat jen a hlavně pocity, protože to mi dělá nejvíc problém. Prostě nedokážu popsat, co ten daný člověk v povídce cítí, jestli je naštvaný, nebo veselý... Ale zkusila jsem to a... Docela bych i řekla, že tahle povídka se mi povedla. Zní to sebevědomě? No a? Někdy se prostě potřebuju pochválit! :)
Západ slunce a východ něčeho nového

Výlet do Paříže

5. června 2010 v 13:25 | Laura
eiffel
Tuhle povídku, respektive drabble, který mi jeden člověk zadal, jsem napsala už dávno. Myslím, že to je necelý rok zpátky.
Mám jí ráda, už jen proto, že jde o Paříž. A závidím dívce, hlavní postavě, že jsem jí umožnila, aby se do Paříže koukla...

Jednodílné povídky

5. června 2010 v 13:12 | Laura |  Jednodílné
Jednodílné povídky
Ne každá povídka musí mít hodně kapitol. Někdy na vypsání stačí jen pár slov.