1. dopis

24. května 2010 v 16:45 | Laura
17.6. 2010, Praha

Milý Filipe,
Jak se máš? Co tam pořád děláš? A proč jsem od tebe nedostala ještě ani jeden dopis?
Moje dny bez tebe utíkají pomalu. Všechny dny mi splývají do sebe. Je sobota, nebo pátek? Nevím, je to jedno.
Dnes jsem celý den seděla na louce a sledovala dva motýlky. Jeden byl bílý a druhý krásně nažloutlý. Žlutá byla přece tvoje oblíbená barva, ne? Říkával si, že žlutá přinese světlo do tmavého života, jako když vjíždí vlak do tunelu. Nesnáším žlutou. Nesnáším tebe, protože ty jsi ta žlutá, který by měla rozsvítit světlo v mém tmavém pokoji. Čekám, pořád čekám kdy přijdeš, kdy rozsvítíš a tvůj rozzářený úsměv bude to první co uvidím. Nerozsvěcím, mám černou hodinku, která netrvá šedesát minut, ale celou věčnost. Hodiny se zastavili a já vnímám svět kolem sebe nějak zpomaleně. Jako šmouhu, jako kdybych byla ve Vesmíru.
Pořád se ohlížím, jako kdybych se bála, že mě někdo sleduje. Že za mnou jede auto. To červené, jak tě srazilo. V tu chvíli žiju jen já a všichni nehnutě stojí a házejí na mě pohoršené pohledy. Nemůžu za to, ten strach mě sráží k zemi. Každým okamžikem se blížím ke dnu. Byla bych šťastná, kdyby to byl konec, ale dno nevidím. Dno je v nedohlednu.
Každý říká, že to bude lepší. Bolest přejde a na řadě budou už jen šťastné okamžiky. Oni neví, co prožívám. Oni neví, že když nebudeš semnou, žádné šťastné okamžiky už nebudou. Tolik nevědomosti mezi nimi je, že si až myslím, že nevědomá jsem tu já. Chtěla bych, aby to tak bylo, abych byla v nějakém kómatu a probudila se až budeš zpátky… Probudila bych se někdy vůbec?
Budu muset končit, mamka potřebuje s něčím pomoct. Pomáhám ji rada, protože při tom aspoň na chvíli zapomenu na bolest. Máma mě totiž snaží zaplést do rozhovoru. Znáš jí, takže víš, že tomu neuniknu, ale povídám si s ní ráda. Její vyprávění o různých lidech z jejího obchodu je legrační, umí dobře vyprávět. Však si určitě pamatuješ, když jsem tě přivedla poprvé domů ukázat, a jak jsme seděli u táboráku. Její povídání, jako kdyby to zažívala znovu. Mám jí pozdravovat? Třeba upeče tu výbornou bábovku, která ti tak chutnala, až se vrátíš.
Mám tě moc ráda!
S láskou, tvoje Klára.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama