Květen 2010

3.dopis

30. května 2010 v 10:08 | Laura
4.7. 2010, Sázava

Ahoj Filipe!
Taky u vás prší? Taky se každou chvíli na obloze objeví blesk a v dálce hřmí?
Bojím se bouřky, vždyť víš.
Argo je už zase o něco větší. Jako kdyby rostl před očima. Sedí u mě, na posteli, a hlavu má položenou na mé noze. Vypadá, jako kdyby se smál. Závidím mu, že se nebojí.
Každý den, pokud není ošklivo, chodím ven s Terkou. Je to prima holka, za celý den nestihnu myslet na chmurné myšlenky. Ale nezapomínám myslet na tebe. Vyprávěla jsem jí, jaký si. Chtěla by tě poznat. Musíš být prý fajn. Seznámím tě s ní, ano? Bude se ti líbit, vypadá jako Sněhurka až na zelené oči.
Koupali jsme se v malém rybníčku, ještě než přišla bouřka. Na ten rybník si nepamatuju, ale vím, že jsem tam s tátou chodila, když jsme sem jezdili o prázdninách na víkendy.
Přivezla jsem si sebou spoustu knížek. I od Kinga. Vždycky si mi je snažil vnutit a zahazoval si mi romantické knížky. Nemám ráda horory ale přemohla jsem se a jednu začala číst. Měl si pravdu, jsou to chytlavé knížky. Skoro lituji, že jsem si vzala jen dvě. Kouknu se zítra ve městě, jestli tam nějakou mají, že bych si jí koupila. Už se do města těším. Jedeme pro nějakou látku, babička mi chce ušít šaty. Je to švadlena, víš? Určitě budou nádherné. Ukážu se ti v nich, i když bude třeba zima.
Strašně se mi nechce domů, do Prahy. Hned jak přijedu, jedeme druhý den do Španělska, na rodinnou dovolenou. Snažila jsem se přemluvit mámu, abych mohla zůstat tady, ale nedovolila mi to. Prý se konečně podívám do zahraničí, k moři. Nevím, nějak mě to neláká. Chci být tady, na Sázavě. Povídat si s Terkou, která nemá hloupé otázky a na nic se nevyptává. Chci chodit s babičkou do lesa, pomáhat jí a jezdit na Bertovi.
Hele, bouřka už přestala. Otevřela jsem si okno, aby mi sem proudil čerství vzduch. Miluju to, venku to jde cítit deštěm, který odešel a nechal za sebou mokro. Je to svěží, jako kdyby smyl to špatné a okolo nás je panenská příroda, která čeká, až po ní někdo půjde a zanechá stopu.
Promiň, musím končit. Argo už kňučí u dveří, asi chce jít na procházku. Ozvu se ti, až přijedeme z města, jo?
Tvoje Klárka.

2. dopis

28. května 2010 v 15:51 | Nik
1.7. 2010, Sázava
Ahoj Filipe!
Začali prázdniny. Už je půl roku, co jsi odešel a já od tebe nedostala ani jeden dopis. Kolik jsem ti jich poslala já? Už to ani nepočítám. Ale nezazlívám ti to, máš asi hodně práce, že? Všechny tam pozdravuj, pozdravuj dědu, určitě ho poznáš. Když jsem byla malá, připomínal mi Mikuláše, měl dlouhý bílý vousy a laskavé oči. Říká jeden vtip za druhým. Taky ho pozdravuj od babičky. Jsem teď u nich v chaloupce. Před chvíli jsem přijela. Přijela jsem sem na prázdniny za babičkou. Jezdím sem každý rok, aby tu babička nebyla pořád sama. Za chvíli jdeme na borůvky, abychom pak mohli upéct koláč.
Také jsem potkala Terku, mojí kamarádku. Změnila se. Místo krátkých vlasů, jak si jí pamatuju, má vlasy do půl zad. Závidím jí je, má je rovné a né kudrnaté jako já.
Přemýšlela jsem, že se navečer pojedu projet na koni, který mi koupil táta k narozeninám. Bert, tak mu říkám, ale to si určitě pamatuješ. Slíbila jsem ti, že tě na něm naučím jezdit. Těšil si se a pak si odjel. Musíš si pospíšit a vrátit se co nejdřív, Bert už není nejmladší.
Chci se omluvit, že už dlouho ti nepřišel dopis ode mě. Vím, že si nemyslíš, že jsem neměla co psát, ale naší Elince se narodilo sedm štěňátek. Jsou překrásná a rostou. Jedno štěňátko jsem vzala babičce, aby tady pořád nebyla tak sama. Pojmenovala ho po vlčákovi, který se jí před pěti lety zatoulal, Argo. Je roztomilý a v jeho hodné povaze mi připomíná tebe. Jeho laskavé oči jsou krásné. Ihned se s Bertem skamarádili, akorát babiččiny slepice to nějak nemůžou přijmout, jsou z něj vyplašené. Myslím, že se tady Argovi bude líbit.
V pokoji, který tady u babičky mám, voní bylinkami. Babička je tady přes zimu sušila. Cítím se jako někde na louce a když zavřu oči, cítím, že lítám. Je to jako sen.
Musím končit, za chvíli se bude stmívat a musíme ještě dojít pro borůvky. Určitě ti ještě nepíšu.
Stýská se mi po tobě…
Tvoje Klára.

1. dopis

24. května 2010 v 16:45 | Laura
17.6. 2010, Praha

Milý Filipe,
Jak se máš? Co tam pořád děláš? A proč jsem od tebe nedostala ještě ani jeden dopis?
Moje dny bez tebe utíkají pomalu. Všechny dny mi splývají do sebe. Je sobota, nebo pátek? Nevím, je to jedno.
Dnes jsem celý den seděla na louce a sledovala dva motýlky. Jeden byl bílý a druhý krásně nažloutlý. Žlutá byla přece tvoje oblíbená barva, ne? Říkával si, že žlutá přinese světlo do tmavého života, jako když vjíždí vlak do tunelu. Nesnáším žlutou. Nesnáším tebe, protože ty jsi ta žlutá, který by měla rozsvítit světlo v mém tmavém pokoji. Čekám, pořád čekám kdy přijdeš, kdy rozsvítíš a tvůj rozzářený úsměv bude to první co uvidím. Nerozsvěcím, mám černou hodinku, která netrvá šedesát minut, ale celou věčnost. Hodiny se zastavili a já vnímám svět kolem sebe nějak zpomaleně. Jako šmouhu, jako kdybych byla ve Vesmíru.
Pořád se ohlížím, jako kdybych se bála, že mě někdo sleduje. Že za mnou jede auto. To červené, jak tě srazilo. V tu chvíli žiju jen já a všichni nehnutě stojí a házejí na mě pohoršené pohledy. Nemůžu za to, ten strach mě sráží k zemi. Každým okamžikem se blížím ke dnu. Byla bych šťastná, kdyby to byl konec, ale dno nevidím. Dno je v nedohlednu.
Každý říká, že to bude lepší. Bolest přejde a na řadě budou už jen šťastné okamžiky. Oni neví, co prožívám. Oni neví, že když nebudeš semnou, žádné šťastné okamžiky už nebudou. Tolik nevědomosti mezi nimi je, že si až myslím, že nevědomá jsem tu já. Chtěla bych, aby to tak bylo, abych byla v nějakém kómatu a probudila se až budeš zpátky… Probudila bych se někdy vůbec?
Budu muset končit, mamka potřebuje s něčím pomoct. Pomáhám ji rada, protože při tom aspoň na chvíli zapomenu na bolest. Máma mě totiž snaží zaplést do rozhovoru. Znáš jí, takže víš, že tomu neuniknu, ale povídám si s ní ráda. Její vyprávění o různých lidech z jejího obchodu je legrační, umí dobře vyprávět. Však si určitě pamatuješ, když jsem tě přivedla poprvé domů ukázat, a jak jsme seděli u táboráku. Její povídání, jako kdyby to zažívala znovu. Mám jí pozdravovat? Třeba upeče tu výbornou bábovku, která ti tak chutnala, až se vrátíš.
Mám tě moc ráda!
S láskou, tvoje Klára.


Dopisy

24. května 2010 v 16:43 | Laura |  Vícedílné
dopisy
Dopisy, posílané osobě, která je zdřejmě nikdy neotevře a nepřečte si napsané řádky. Přesto patnáctiletá Klára doufá, že si je někdo přečte. A ten někdo, je Filip.

Drabble SEM

24. května 2010 v 16:30
ef
Sem, do komentářů, napište zadání drabble.
Budu jen ráda, když napíšete :)
Pokud nevíš, co a jak, koukni do rubruky Drabble :)

Zpověď anděla strážného

20. května 2010 v 7:20 | Laura
Tuhle povídku, když jsem psala, musela jsem být nejspíš v nějaké ze svých depresí. A i když není moc šťastná, líbí se mi. Možná je to jiný styl narozdíl od toho, kterým píšu normálně. Taková zvláštní narozdíl od mých ostatních...
Zpověď anděla strážného
293 slov

Drabble pro Holie

6. května 2010 v 17:14 | Laura |  hotové
Ještě jednou se omlouvám Holie, která si už před strašně dávnou dobu napsala o drabble, které jsem jí nenapsala. Tak teď ho tady máš, tak snad se bude líbit. Doufám, že ti nebude vadit, že místo 150 až 200 slov jich tam je 221. Nějak jsem se rozepsala :)
PS: Úplně první drabble na tomhle blogu :)
meno:Holie (blog)
slová:koniec,radosť,nádej,slovo,most
počet slov: 150-200
môžeš to na písať v takom smutnejšom duchu
Ďakujem a u sa teším na poviedku=)
Vím, že tohle byl konec ale nějak jsem si to pořád nechtěla připustit. Byla jsem s ním šťastná i přes naše občasné hádky. Většinu času jsme trávili spolu a to byl možná ten háček, ke kterému vedl rozchod. Občas se ptám, kde jsem udělala chybu. Kde jsi udělal chybu ty. Vždycky jsem si myslela, že nás nic nerozdělí. Že mi dva k sobě patříme. Radost, kterou si mi vnášel do života byla velká, ale nikdy nemohla vydržet donekonečna. Proto teď, když je po všem, procházím místa, kde jsme spolu byli a prožili tolik šťastných chvil. Už nebrečím, už došli všechny slzy smutku. Teď už nemůžu plakat za to co bylo, můžu plakat jen za to, co být mohlo. Možná tím, že teď, když koukám na lavičku, kde jsme měli první rande, vidím naději. Ale je to jen smutek, převlečený za naději, která na mě kouká a svadí mě k tomu, abych ti odpustila. Nemůžu, už ne. Udělal jsi to jednou a podruhé bys to udělal také. Nevzmůžu se na slovo odpuštění. Je to tím, že ti nechci odpustit? Nebo že to nejde? Musím sama přejít přes most, který mě dovede k další kapitole. Jdu sama, vím, že to zvládnu, můj život nekončí. Ale bude to bolet. Už navždy budou bolet vzpomínky na tebe, na tvůj úsměv a na tvé rozzářené oči.

Začátky

6. května 2010 v 16:50 | Laura |  blog
zčtk
Každý má nějaký ten začátek. Některé začátky skončí přesně tak, jak si přejete. A některé ani nezačnou.
Měla jsem hodně blogů, na kterých jsem chtěla a chvíli i zveřejňovala svoje povídky ale nikdy to nedopadlo tak, jak bych chtěla. Tak jsem si řekla, že tohle je poslední pokus. Víckrát už se snažit o to, aspoň malinko zveřejnit povídky, které jsem napsala, nebudu.
Vím, že mi to moc nejde, že nejsem v tomhle nejlepší ale za pokus to stojí a tak doufám, že občas si nějakou tu mojí povídku přečtete, protože myslím, že zas tak špatné nejsou. Psaní je jediná věc, ve které jsem si jakštakš jistá.
Takže... Doufám, že si sem tam tu povídku přečtete a ohodnotíte jediným komentářem. I když třeba dvouslovným.

Story

6. května 2010 v 16:43 | Laura |  Story
roční
Jednodílné | vyhrazeno jen pro pár slov
Vícedílné | to, co vyhradit pár slovami nejde

O co tu vlastně jde?

6. května 2010 v 16:31 | Laura |  drabble
easy
Drabble je krátká povídka z daných slov. Vy mi zadáte nějaký počet slov, jaká slova by tam měla být nebo podmínku, kterou bude muset povídka splňovat.
Já vám tu povídku napíšu.
Ale upozorňuji vás, že já neumím psát horory, či thrillery. Jdou mi spíš ty romantické a smutné povídky. Ale pokusit se o nějaký takový hororoví příběh se můžu.
Takže, chápete? Dám sem jednu ukázku, jak by asi zadání drabble mělo vypadat.
V zadání by mělo být:
Od koho to je: (npř.: Marta)
Slova: (Léto, voda, kytky, láska, louka, nebe)
Počet slov: (100)můžete dát třeba 50 slov nebo i 250.
Podmínka: (Nesmí to být smutný, veselý,... Prostě cokoliv)
-Zadat drabble můžete
sem
-A nebo tady jsou hotová drabble
Tady malá ukázka, kdyby někteří nepochopili, co to teda vlastně drabble znamená: